﻿&editionNumber=49
&editionVolume=3563

&centralHeader="PŘÍTEL, NEBO NEPŘÍTEL: MLHA VÁLKY"

&mainArticleHeader="AMERICKÁ A SOVĚTSKÁ LETADLA BOJUJÍ NAD NIŠÍ"

&mainArticleText="Dne 7. listopadu došlo v důsledku záměny totožnosti k boji, při němž neznámý počet stíhaček P-38 Lightning napadl velkou kolonu sovětských vojáků pronásledujících německé síly nedávno vytlačené z oblasti. Sovětský 6. gardový střelecký sbor byl zcela překvapen při přesunu z Niše směrem na Bělehrad, odkud měl pokračovat k posílení maďarské fronty. Krátce po 10. hodině tři skupiny amerických stíhaček ostřelovaly čelo kolony, zabily 31 a zranily dalších 37 vojáků. Při útoku zahynul generál G. P. Kotov, načež velitel 17. letecké armády generál Sudec vyžádal okamžitou stíhací podporu z několika letišť v okolí Niše.
659. pluk na výzvu reagoval v domnění, že útočí německé Focke-Wulfy 190. Sovětské pozemní jednotky zaujaly obranná postavení a oblohu rychle zaplnila protiletadlová palba. Američané napadli sovětské stíhačky při vzletu a jeden Jak sestřelili krátce po odpoutání od země. P-38 vystoupaly do výšky těsně pod 1 500 metrů, kde vytvořily obranný kruh a snažily se vyhodnotit situaci. Zbývající sovětské stíhačky vystoupaly zespodu přímo do americké formace a při prvním vertikálním průletu dosáhly jednoho potvrzeného sestřelu v plamenech. Při sestupu pak další Jak padl pod palbou těžkých zbraní P-38. Několik minut po začátku střetu se do boje vrhlo dalších devět Jaků vedených sovětským esem kapitánem Koldunovem. Po dobu 15–20 minut se sovětské Jaky a americké P-38 proháněly a bojovaly po celé obloze; zda šlo ještě o „tanec“, nebo už o skutečný souboj, bylo jasné ve chvíli, kdy následoval další ohnivý výbuch.
Z obou stran přicházejí rozporné zprávy. Spojené státy tvrdí, že jejich stíhačky sestřelily 4 Jaky a nad Niší ztratily 2 P-38. Sovětské zdroje uvádějí ztrátu 3 Jaků a sestřelení 4 P-38. Joko Drecun, partyzánský důstojník působící na letišti v Niši, prohlásil, že Američané ztratili 7 P-38, zatímco sovětské letectvo 3 Jaky. Za takto vypjatých okolností je téměř jisté, že pravda leží někde mezi těmito rozpornými údaji. Ať už se události odehrály jakkoli, jejich výsledek může zvýšit napětí v již tak výbušné situaci. Zbývá doufat, že na obou stranách převládne rozvaha a společný zájem bude zachován."

&secondaryArticleHeader="SOVĚTI OBSADILI ESTONSKÉ OSTROVY PŘI MOONSUNDSKÉ OPERACI"

&secondaryArticleText="Největší ostrovy souostroví u severozápadního pobřeží Estonska ovládají námořní trasy vedoucí do Helsinek, Leningradu, Tallinnu a Rižského zálivu. Okolní Baltské moře je mělké a pro větší plavidla obtížně použitelné. Krajinu tvoří směs bažin a hustých lesů, takže každý útok představuje nebezpečný podnik. Na sovětské straně se bojů o vyčištění ostrovů účastnily 8. estonský střelecký sbor a 109. střelecký sbor, které dostaly rozkaz zaútočit 29. září. S využitím vyloďovacích prostředků dodaných v rámci Lend-Lease, včetně obojživelných DUKW, se vojáci nejprve vylodili u Kuivastu a na ostrově Muhu. Němci se rozhodli opustit Muhu a Hiiumaa a stáhnout se na Saaremaa, kde své síly spojili s posilami 218. pěší divize a 12. polní divize Luftwaffe.
Nadějný plán dobýt ostrovy během pěti dnů se rychle rozplynul. Sovětský postup zastavil tvrdý německý odpor na Saaremaa a nepříznivé počasí. Jakmile se počasí zlepšilo, Sověti se přeskupili a 5. října provedli silné obojživelné vylodění mezi Jaani a Keskvere na severu Saaremaa. Tváří v tvář plné síle výsadku Němci ustoupili do jihozápadní části poloostrova Sõrve. Za použití zadních vojů se probili na poloostrov a do 8. října tam soustředili všechny své síly. Ironií osudu se zde sovětský útok zastavil na německé obraně v prostoru, kde Sověti v roce 1941 statečně vzdorovali Blitzkriegu. Sověti vypouštěli pozorovací balony, aby mohli přesněji navádět dělostřeleckou palbu na německé jednotky a zásobovací kolony. Rudá armáda poté podnikla řadu obojživelných útoků proti opevněnému poloostrovu s katastrofálními výsledky. V následujících týdnech byly na předmostích zdecimovány jedna vlna sovětských vojáků za druhou.
V posledních dnech bitvy se zapojilo i německé námořnictvo, které poskytovalo účinnou palebnou podporu z těžkých křižníků Admiral Scheer a Prinz Eugen. Sověti se pokusili německá plavidla zahnat v několika menších střetech, aniž by některá strana hlásila ztráty. Dne 12. listopadu dostala hlavní část německých sil, tvořená 12. polní divizí Luftwaffe, rozkaz přesunout se do Kuronska a posílit skupinu armád Sever."

&fakeArticle1Header="JAPONCI ZAHÁJILI POSTUP K AMERICKÝM ZÁKLADNÁM B-29 V ČÍNĚ"

&fakeArticle2Header="POLÁCI BOJUJÍ VE SNĚHU V ITÁLII A DOBÝVAJÍ MĚSTO"